Dětství s vůní jabčáku
Když jsem se narodila, tak..... já, nevím... nepamatuji si vůbec nic. S postupem času si toho pamatuji víc než dost, aniž bych chtěla. Moje máma, ani nevím jestli ji tak můžu nazývat, protože titul mámy si musí žena zasloužit, byla alkoholik. Píši byla, protože na následky svého životního stylu umřela. Mám dva sourozence, díky bohu za ně. Starší brácha mě bránil, mladší sestru jsem bránila já. Starala jsem se o ní. Děti mají mít oporu, jistotu, lásku.. ja měla strach, strach že když se vrátím ze školy domů bude nalitá, strach že mi bude nadávat, že mě nude bít a brácha nebude doma..aby mi pomohl. Říkáte si kde jsme měli tátu? Táta se snažil, aby jsme měli co jíst, byl v práci, chodíval domů až kolem třetí někdy později. Ze strachu že by mi mohla ublížit nebo sestře jsem mu kolikrát ani neříkala co se zase odehráválo. Tudíž neměl tušení co se děje a jak je to vážne. Nemluvím o tom že byly na denním pořádku hádky, neutichající hádky, mezi rodiči. Ona nepracovala, když jí táta nechal peníze na svačinu pro nás do školy, šla a koupila si jablečné vino, s tím že budeme mít po škole vydatný oběd. Kolikrát jsme čekali až na tátu, aby nám něco koupil. Zásoby bylo zbytečné nechávat, vše co bylo uloženo v mrazáku, bylo následující den prodané, vyměněno za láhev. Kroutite hlavou, říkáte si proč se táta nerozvedl? Rozvedl se, dá se říci že hned jak se problémy s chlastem stupňovaly. Ale soudy trvaly hrozně dlouho.. Rozvod, peče o děti a následné soudní vystěhování s tím že jí táta musel zajistit náhradní bydlení. Trvalo to dlouhych 7let, 7let po rozvodu, jsme jí museli snášet, neustálé hádky, hlad, ponižování. I ve škole se to odrazilo, byly jsme ti, kteří nebyli čistí, neměli svačinu, ti kterými si spolužáci nechteli hrát, učit se. U sestry jsem dokonce ve svých 13letech řešila šikanu. Jak se konečně odstěhovala, táta neustál finanční situaci, následně přišel o práci. Postupně nám chodili vypínat elektriku, plyn a nakonec jsme musely z bytu pryč. Brácha byl uz plnoletý a tak nam sehnal garsonku. Sestru odvedla socialka do dětského domova, kde se jí,ale začalo dařit, dokonce ji stouplo sebevědomí a ve škole se výrazně zlepšila. A my jsme se střídali v malinké garsonce, aby jsme se tam nešlapaly.... Ja jsem po čase začala žít v nedalekém městě s mojí láskou, brácha cestoval za práci a táta měl garsonku sám pro sebe, kde ho na vikendy návštěvovala sestra. Ale mám i krásné vzpomínky, jak jsme s tátou lepily draka, dovolené s tátou, Vánoce s tátou, výlety a mnohoo dalších, ale pouze a jen s jedním rodičem, s tátou. Člověk má své hranice.... https://www.zivotbezhranic.cz/ref/140/?campaign=Novýzačátek