Těhotenství 1., 2., ....,6. (1.část)
Me první těhotenství probíhalo bez komplikací i navzdoru stresu, když jsme se dozvěděli krutou diagnózu mého otce, viz. článek ,, Když mi odešel..,,. Všechny testy byly v pořádku. Nikdy by mě nenapadlo že by tomu tak nemuselo být,bylo, naštěstí. Porodila jsem krásného kluka a hlavně zdravého. Musela rodit císařským řezem, protože mé miminko nemělo správnou polohu. Rána po řezu neskutečně bolela. Svého chlapečka jsem si vzala k sobě na pokoj až předposlední den. Dříve bych se o něj nebyla schopná postarat, kvůli jizvě, která opravdu bolela. Kojení se mi krásně rozjelo, ale nevydrželo dlouho. Mám zato že to bylo způsobeno stresem, který jsem tou dobou zažívala. Čas letěl jako voda, syn nastoupil do školky a my se rozhodli mu pořídit sourozence.Po pár měsících tehotenský test zářil dvouma čárkami. Byla jsem šťastná... Ale jenom chvilinku. Přišel náhle samovolný potrat. Lékař mi tenkrát vyprávěl že tím to si projde skoro každá žena. Fajn. Doporučená pauza mi přišla nekonečná. Zhruba po půl roce se opět zdařilo, byla jsem v tom. Opět, ale pouze do oného 7. týdnu. I v tomto případě mi lékař oznámil že se to stává a že když se to stane ještě jednou začneme to řešit. Vzdávat jsem to nechtěla, opravdu je to třeba jen náhoda, myslela jsem si. Nastoupila jsem opět do práce, kde mé myšlenky směřovaly úplně někde jinde, což jsem uvítala. Další těhotenství jsem očekávala zanedlouho.. Když nastal prokletý 7.týden, měla jsem nervy na pochodu a cítila,prožívala každé zablublaní v břišní oblasti. Jakmile jsme se přes něj přehouply hrozně se mi ulevilo. V 10. týdnu, byl to začátek nového roku, jsme s manželem ležely u TV, když mě začalo pobolívat břicho. Bolest, která se stupňovala nabrala takové grady že jsem chvílemi omdlivala. Začala jsem masivně krvácet, ale to už u mě byli záchranáři. Manžel ihned, když viděl že to nejsou nějaké ,,prdiky,, zavolal rychlou..V nemocnici mi pichli něco od bolesti a sdělili mi prognózu...probíhající potrat. Ráno moudřejší večera...Ráno mě čekala kontrola, kde mi sdělili, ač jsem se modlila, že plodu přestalo tlouct srdíčko. Sesypala jsem se. Proč? V čem děláme chybu? Moře otázek, žádná odpovědět. Následovala revize, šestinedělí a pohrávání s myšlenkami.. vinila jsem sama sebe, to ponížení pro ženu, že není schopna dát muži ještě jedno dítko. Útěchou pro mě byl syn. Syn, na kterého jsem se až nezdravě upla. Ale ustaly jsme to. Byli jsme odeslání na genetickou konzultaci, kde nám vlastně nic nezjistili, pouze se informovali o rodinne anamnéze. Zkusit ještě nebo ne? Co když to tentokrát vyjde? Nechtěla jsem zklamat svého muže, chtěla jsem mu dokázat že ro zvládnu, chtěla jsem to hlavně odkázat sama sobě!!! Vždyť syna jsem odnosila úplně bez problémů,ukázkové těhotenství, tak proč to sakra nejde teď. Šli jsme to toho, připravení snad na všechno. Na všechno určitě ne, protože co přišlo, to byla ta nejhorší noční můra. Těhotná, vysledky vsech testů byly v pořádku, jenom plod nerost jak měl. Byl o týden menší. Tak bude malinké, no a co? Odběr plodove vody taky neukázal nic, čeho bysme se měli bát. Naopak nam prozradil že čekáme holčičku, později jsme ji dali jméno Kristýnka. Měla bych být šťastná,ale nebyla jsem, něco mi říkalo že je něco špatně. Po zkušenostech jsem asi nechtěla věřit žre by to mohlo být tak snadné. Nebylo.To co mě čekalo byly nejtěžší chvíle v mojem životě. Sla jsem na tzv. velký ultrazkuk, aby se vyloučily vývojové vady. Paní doktorka mě prohlížela dlouho, ale nebylo nic co by ukazovalo poškození plodu. Vytiskla mi ještě foto z ultazvuku. Protože malá byla vážně malá, poslala mě ještě na jeden kontrolní ultrazvuk,prý pro můj klid. Dobře, za dva dny jsem šla na kontrolní ultrazvuk k panu primaři. Ten po prohlídce mi sdělil že má malinká posunuté srdíčko na pravou stranu, nic více mi k tomu nesdělil. Pan primar mě ještě objednal ke speecialistovi, který by mi měl říct co se bude dít. Doma jsem sjížděla internet, zda-li najdu nějaké informace. Našla. Skutečně existují lidi ze srdcem na pravém místě. Po dvou dnech jsem zašla k odborníkovi, který mi sdělil.....že naše malinká, Kristýnka, je na tom hůř než se zdá... Měla obrovské vady, které by nebyly slučitelné se životem..
https://www.zivotbezhranic.cz/ref/140/?campaign=Novýzačátek